Slavili jsme Honzíkovy narozeniny, aneb jak Olymp Praha ukradl Akademikům vítězství

 

     Přátelé, milé hokejky,

Jistě si pamatujete na příběh Honzíka Jakeše, který před zhruba 2 lety onemocněl zákeřnou leukémií. Tehdy se na naši výzvu zvedla obrovská vlna solidarity, za kterou bych Vám chtěl opět a znovu moc a moc poděkovat. Honzík byl tehdy zařazen do 4, nejtěžší skupiny pacientů a jeho vyhlídky na další život byly velmi pošmourné. A byli jste to Vy, hokejky, kteří jste byli jeho inspirací, jeho modlou a jeho světlem v tunelu bezmoci.

     Celá Honzíkova rodina se najednou ocitla doslova a do písmene v pekle. Maminka Iva, byť lékařka, se náhle ocitla v kruhu deprese a beznaděje. Sestra denně plakala ve svém, pokojíčku a náhle vše, co kdysi bylo podstatné, dnes ztratilo veškerý smysl. Ano, Honzík umíral. Jeho úsměvy se pomalu měnily na bolestné grimasy a jeho vysportované tělo každým dnem sláblo a sláblo. Zákeřná leukémie útočila a chtěla svou oběť dostat. Velmi těžká a agresivní léčba měnila dětské tělíčko v klubíčko bolestí a mnohdy i šílenství.

     Pak jste se ale do tohoto kolotoče zapojili Vy, úžasný hokejový národ, který se náhle dokázal sjednotit a vyslal leukémii jasný vzkaz. Jestli chceš Honzíkův život, pak musíš dostat nejprve nás! Na náš účet začaly docházet nejen peníze, a přátelé, nebylo jich málo, ale zejména to byl náš Facebook a Vaše vzkazy.  Přátelé, ano, byli jste to Vy a Vaše vzkazy Honzíkovi, které maminka četla každičký den tomu klubíčku neštěstí, přicházely z celého světa. Maďaři, Slováci, Češi, Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Němci, Kanaďané, Američané, Poláci, prostě z celého světa přiházely řádky naděje. A světe div se, bylo to jako by každé písmenko zabíjelo jednu rakovinovou buňku, každé slovo tlačilo leukémii do kouta, každá věta vyháněla tuto nemoc z těla! Ano přátelé, byli jste to Vy, kteří jste dokázali, společně s léčbou a Honzíkovou touhou po životě, porazit tu hnusnou mrchu, která požírala veškeré naděje a touhy malého chlapce.  A když rakovina viděla i množství dárečků, dresy, které jste mu zasílali, začínala kapitulovat.

   A v tu chvíli vstoupili do boje úžasní kluci ze Znojma. Hokejová parta, která si přijela zahrát turnaj do Nového Jičína. Jindy by dělali lumpárny, jako každý kluk a ruku na srdce, dělali jsme je také, ale tentokrát to bylo jiné. Přečetli si na naší nástěnce výzvu k pomoci Honzíkovi, zalezli do kabiny, obrátili své kapsy naruby. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy parta znojemských frajerů přišla ke stolečku a v dětských dlaních donesla hromadu stříbrňáků. QA v tu chvíli jsem si uvědomil, že v těch dětských dlaních je ve skutečnosti Živá voda. Voda, která prostě nedovolí Honzíkovi zemřít, voda, ve které se utopí i ta poslední buňka, která by ho chtěla vzít na věčnost.

   A skutečně, od té doby začaly přicházet jen a jen pozitivní zprávy. Jako by ti kluci ze Znojma poslali Honzíkovi kus sebe, kus svého zdraví.  A do toho úžasná akce Akademiků z Karových Varů a jejich benefiční zápas pro Honzíka, dres olympijského vítěze Davida Moravce, od slovenských Be The Best  a další a další vlny podpory, které zde ani není možno vypsat, ale znovu, hluboká poklona hokejový národe!!! A opět každičká, byť sebemenší podpora, každá padesátikoruna(a těch bylo!!) se měnila ve vražednou dýku, která nekompromisně vraždila zákeřné buňky v Honzíkově těle.

   Milí přátelé, milované hokejky, tento příběh má šťastný konec. Honzík tento týden oslavil VE ZDRAVÍ své krásné desáté narozeniny a byla to oslava, jak se patří! Celou režii vzali do rukou opět Akademici z Karlových Varů a vymysleli to parádně. Celou oslavu oblékli do kabátu benefičního utkání Akademiků Karlovy Vary s Dejdarovským Olympem Praha pro Kapku naděje, organizací, která dlouhá léta pomáhá zejména dětem.

     Na začátku třetí třetiny se všichni setkali na ledě, Honzík, borci ze Znojma i Akademici. Celý stadión tleskal, když jsme klukům i akademikům předávali cenu Fair Play.  Slova uznání byla slyšet z úst Martina Dejdara, pro kterého je hokej druhým životem a jak mi sám řekl, po této zkušenosti ho bude ještě více milovat. Slzy radosti byli vidět v očích maminek i tatínků, když Honzík děkoval doslova za záchranu svého života všem, kteří ho podporovali a drželi mu pěsti a zejména své mamince, které veřejně vyznal lásku a hlubokou vděčnost.

   To, že Honzík je definitivně zdravý a připravený se zařadit nejen do života, ale také mezi nás, hokejky, dokázal vzápětí. Akademici si ho oblékli jako tajnou posilu proti Olympu. Martin Dejdar ale využil situace a těsně před začátkem třetiny Honzíkovi oblékl dres Olympu a přetáhl ho do svého družstva. To, že je Martin skvělý manager a mistr předvídavosti stavů budoucích, se ukázalo v zápětí. A nyní slova komentátora utkání : „ Jakeš překvapivě mění dres, nevíme, jestli je to proto pravidlům, ale zdá se, že Akademici nebudou protestovat. Dělá oblouček v obranné třetině, dostává přihrávku od Topolánka, kterému vzápětí vrací. Topolánek  dává na Dejdara. Dejdar kličkuje před útočnou modrou a dává přímo na hokejku Jakešovi, který se ocitá za zády obránců Akademie. Jakeš krásným naznačením vymíchává gólmana, kterého posílá na druhou stranu a zasunuje puk do prázdné branky!! Góóóóól!!!!“

   Je to symbolické. Honzík svlékl starý dres Akademiků, pomyslný dres neštěstí, bolestí, útrap. Tím, že si vzápětí oblékl dres Olympu, nejenže ukradl Akademikům vítězství, ale také dal svůj první gól v novém životě. Doufejme, že v životě šťastném, zdravém a pohodovém.

     Jménem Honzíka Jakeše Vám ještě jednou moc a moc děkuji za podporu, kterou jste mu Vy všichni poskytli. On sám se rozhodl děkovat Vám všem po celý svůj zbývající život, neboť se rozhodl být lékařem záchranné služby. Až tedy na tom budete někdy špatně a budete potřebovat pomoc záchranky, pozorně se dívejte na jmenovku lékaře. Určitě tam někteří z Vás uvidí  MUDr.  JAN JAKEŠ Ptáte se, jestli to dokáže? Ano, on ano, dokáže. Díky Vám, díky Vám všem a pro Vás, pro Vás všechny. U promocí určitě budeme a důkazy dodáme. Těšíme se na to!!!

fotogalerie z akce ZDE

 

Rating


rating: 0