Vážená hokejová rodino,

     Již více jak 15 let se pohybuji velice blízko mládežnickému hokeji, a bolí mne srdce z toho, když vidím, jak se bývalý elitní hokejový národ řítí do propasti průměrnosti. Ústup z hokejové slávy je viditelný ve všech kategoriích a svět již dávno přestal používat spojení Česko – hokejová velmoc. Pamatuji doby, kdy jsme byli velmi obávaným soupeřem, dnes se karta obrátila, mnozí soupeři si nás dokonce přejí.  A my, hrdý hokejový národ, pak sedíme u televizí a jen posloucháme, jak Finové skvěle bruslí, jak nás Švédové silově převyšují, nebo jak mají Švýcaři skvěle zorganizovanou obranu a jak hrají na samé hranici sebeobětování. A pak nám televize nabídne skvělé odborníky, kteří nám zápas rozeberou, určí viníky a jde se spát…

   Málokdo se však zamyslí nad tím, že k tomuto kolapsu přece nemohlo dojít jen tak, z čistého nebe. Žádná rakovina nevyroste za den, vše má své příčiny a časový sled. Každá řeka má svůj pramen a než začnou velké vody páchat škody, musí po cestě posbírat spoustu pramínků.  Pojďme se tedy pokusit hokej přirovnat k řece .

     Začínáme u pramene, místu kde vše vzniká. V tomto případě je to vedení ČSLH. Místo toho, aby začátek všeho byl krásnou studánkou, plné průzračné vody, nacházíme místo, které je prorostlé bodláky, obehnáno ostnatým drátem a místo vody zde bublá nějaký špinavý a zapáchající chemický koncentrát., který postupně likviduje vše, čeho se dotkne. Je to přehnané? Dle mého názoru rozhodně není a pokusím se to také obhájit několika argumenty.

     Základní hodnotou nejen sportu, ale i běžného lidského života by měla být čest a smysl pro Fair Play. Když  si dáme do souvislosti pár věcí, které se staly v posledních letech, v žádném případě nemůžeme hovořit o to, že tyto hodnoty ve vedení ČSLH  excelovaly. Jen pár příkladů :

     Případ první :

Vladimír Růžička. Bývalý skvělý hokejista a reprezentační trenér Vladimír Růžička byl v přímém přenosu odhalen, jak se přiznává k převzetí úplatku ve statisícových částkách. Později byl za tento čin i odsouzen a jako zločinec byl potrestán, byť směšným trestem. Vedení ČSLH se vždy hrdě bilo v prsa, že úplatky, o kterých mimochodem každý ví, v hokeji nejsou, vyzdvihuje svou aktivní činnost v této oblasti, jako jsou protikorupční linky a pláče nad tím, že nejsou důkazy. Pak náhle se zableskne, důkaz se jim přinese na zlatém podnose a jaká je odpověď svazu? Vladimír Růžička zůstal v pozici reprezentačního trenéra a dnes v pohodě a v klidu trénuje v Chomutově. A reakce svazu? Naprosto nepochopitelná obhajoba. Jak jinak si vysvětlit slova předsedy svazu Tomáše Krále, cituji : "Pokud by Růžička nebyl trenérem národního týmu, tak by ta věc byla k řešení na úrovni klubu. Nemáme a nemůžeme mít ambice, abychom zasahovali do dění v klubech a dělali tam nějaká opatření v tomto směru k trenérům, funkcionářům nebo manažerům. Ten problém by se měl v první řadě řešit na úrovni klubu. Pokud bychom o tom byli informováni my jako první, tak bychom vše posunuli klubu a požádali ho, aby se tím zabýval," řekl Král.
Zdroj: https://www.denik.cz/hokej/korupce-v-hokeji-kral-sokoval-kdyby-nebyl-ruzicka-u-reprezentace-neresime-to-20150611.html

Pokud bych si tato slova vrcholného představitele měl přeložit do srozumitelného jazyka, pak musím konstatovat asi tohle : Úplatky nás nezajímají, ať si je řeší klub. Morální čistota reprezentačního trenéra je nepodstatná a tou se vůbec nezabýváme.

 Já jsem měl vždy za to, že trenér reprezentace by měl být vždy jednak špičkový odborník, jednak morálně vyspělý člověk, který je vzorem nejen našim reprezentantům, ale i celému hokejovému hnutí a zejména dětem…

Případ druhý :

Bohumil Šmika, místopředseda Krajského výkonného výboru Královohradeckého vedení ČSLH byl dne 4.11.2018 v regionální lize juniorů v roli trenéra Nové Paky při utkání se Spartakem Nové Město nad Metují. A co se nestalo? Ke konci zápasu byl konfrontován hráč domácích a zcela nepochybně se zjistilo, že tento funkcionář úplně v pohodě nechal hrát jiného hráče, než kterého uvedl v zápisu. Navíc zde došlo také k trestnému činu, neboť se tento hráč snažil prokázat cizím občanským průkazem.  Asi každý by čekal, že tento případ bude řešen velmi tvrdě, funkcionář ČSLH by měl snad také být vzorem pro celé hokejové hnutí. A trest skutečně přišel, ale naprosto směšný. Klub dostal pokutu 20.000,-Kč, Bohumil Šmika co by trenér na 9 měsíců zastavenou činnost a vedoucí družstva Lukáš Kloutvor zastavenou činnost do 30.11.2018 a pokutu 500,-Kč. Vše se smázlo pěkně potichoučku, bez nějaké medializace.     Pokud bych to měl opět přeložit do srozumitelného jazyka, pak bych řekl Já na bráchu, brácha na mne.  Místopředseda je sice podvodník, ale patří do našeho klanu a nebudeme z jeho podvodu přece vyvozovat nějaké  dalekosáhlé důsledky. Koneckonců to vlastně ani nebyl podvod, jen se asi spletl.

Případ třetí :

Juraj Jurík, trenér Vsetína využil špatných pravidel, které připravilo vedení ČSLH a které navíc o chybě dlouho vědělo. Prostě v zájmu týmu si nechal vstřelit branku za jasně rozhodnutého stavu, aby do prodloužení mohl nastoupit tým v plném počtu, neboť obdržená branka smazala trest hráče na trestné lavici.  Poté nastala obrovská medializace a pohoršení létalo ze strany na stranu. Zde máte slova ředitele extraligy a člena disciplinární komise Josefa Řezníčka : „Je to selhání trenéra a celé organizace. Chceme vychovávat hráče k fair play a ne je aktivně zapojovat do těchto věcí,“ uvedl ve čtvrtek pro Sport ředitel extraligy Josef Řezníček, zároveň člen disciplinárky. „Trest je na dolní hranici, i když se může zdát jako exemplární,“ dodal. Objevily se dokonce návrhy na vyloučení Vsetína ze soutěže. „To nám přišlo moc,“ přiznal.
Více na https://isport.blesk.cz/clanek/hokej/344835/ostuda-v-extralize-junioru-vsetin-si-nechal-dat-schvalne-gol-prisly-tresty.html

A přišly i tvrdé tresty Juraj Jurík, 9 měsíců zákaz činnosti, dva hráči měsíc zákaz činnosti, a Vsetínský klub 80.000,-Kč pokuty.

Ano Jurík se dopustil nemorálního a nesportovního chování, které rozhodně neschvaluji. V čem však byl jeho prohřešek horší ve světle případu prvního či druhého? Co provedl tak strašného, že jeho trest je daleko tvrdší, nežli u lidí, kteří flagrantně porušili pravidla a nota bene spáchali trestný čin, či se na něm podíleli?

Nezbývá, nežli si to opět přeložit. Juríku, ty jsi jen obyčejný trenér z nějakého Vsetína a budeš skákat, tak jak my budeme pískat. Ty ses odvážil využít něčeho, co my jsme připravili blbě a dokonce jsme byli líní to opravit. Nepatříš ani do našeho klanu funkcionářů, takže ti teď dáme pořádný flastr, stejně jako klubu. A vůbec buďte rádi, že jsme Vás ještě nezrušili!

Všechny tři případy jsem použil pro srovnání. Takto si vedení ČSLH představuje rovnost, spravedlnost, takto platí v našem hokeji pravidlo Padni komu padni. Také Vám to připadá divné? Pokud ne, pak jste funkcionář ČSLH, nebo máte ambice jím brzy býti.

 

Do pomyslné řeky se tedy připojil pramínek cti a smyslu pro Fair Play, který však okamžitě zahynul. Dalším pramínkem je samotná podstata sportu – SOUTĚŽIVOST.

     KM ČSLH, zřejmě po vzoru skandinávských zemí , nařídila, že se v nejmladších kategoriích nesmí zveřejňovat výsledky a to ani v průběhu zápasu a ani po něm. Typicky české rozhodnutí. Z úspěšného systému, který má své výsledky, vybereme pouze to, co se nám hodí a to, co nás nic nestojí. Sport je přece o soutěživosti a zejména o výsledcích, o touze být lepší, nežli jiní. Vedení ČSLH obhajuje toto rozhodnutí, že po vzoru jiných zemí, chce vychovávat tvořivé hráče.  Takže zakážeme zveřejňovat výsledky. Nějak se zapomnělo, že nezveřejňování výsledků je v zemích, které mají úspěchy ve výchově mládeže, což se u nás říci nedá, je pouze dílčí část systému. V těchto zemích je ucelený systém výchovy mládeže, kde děti mají vytvořeny úplně jiné podmínky, mají velmi dobře placené trenéry, sportovní třídy, týmy odborníků. Jsou to země, které pochopily, že mládež je budoucnost, mládež je základ budoucího úspěchu. Naše vedení opět udělalo pouze další nesmysl, který nemá hlavu ani patu. Pojďme toto nařízení uvést v praxi například na rozhovor syna s otcem. „Tati jak jsme hráli?“ „Dobře“ Kolik jsem dal Gólů“ To ti nesmím říct“ Vyhráli jsme? „To ti nesmím říct“ „A kolikátí jsme na turnaji skončili“ „To ti nesmím říct“   Připadá Vám tento rozhovor absurdní? Jistěže, jinak byste asi museli spadnout z Marsu… A přesto je to dle vedení ČSLH ta pravá cesta k úspěchu a k výchově tvořivosti a osobností. Jen si dovolím ještě připomenout, že úspěchy českého či československého hokeje nikdy v historii nebyly založeny na osobnostech, jako to bylo třeba v zemích, kde si nyní bereme příklad. Náš hokej byl vždy postaven na kolektivním pojetí hry. Na tom, že se dokázala vytvořit skvělá parta borců, ve které nikdy nehrálo roli, jak se kdo jmenuje. Na rozdíl od jiných zemí, které na to mají pochopitelně obrovskou členskou základnu, nám tituly vždy vyhrávala parta, nikdy to nebyly osobnosti, které by dokázaly rozhodovat zápasy. Proč tedy opouštíme  cestu, která nám sedí a která má své historické základy i výsledky, proč zas a zase volíme nějaké polovičaté řešení? Odpověď je jednoduchá. Nic nás to nestojí…

Pramínek soutěživosti se nám podařilo také znehodnotit, ale špinavá řeka českého hokeje klidně plyne dál. Blížíme se k dalšímu přítoku a tím je přestupní řád.

   Děti jsou otroky mateřského klubu. Český přestupní řád hodnotím jako legální obchod s bílým masem. Okolo něj se napsala již spousta negativních věcí, že snad ani nemám chuť se rozepisovat. Stále a stále narážím na děti, které mají obrovský problém, když chtějí přestoupit do jiného klubu. Pokud mateřský klub nechce, pak snad ani neexistuje cesta, jak toho docílit. Záměrně nyní nebudu hovořit o ambicích rodičů a o přestupech dětí, které si předsevzali rodiče. Tabulkové odstupné je obrovský alibismus svazu.  Pokud se vše podaří a dítě přestupuje za tabulkové odstupné, pak hádejte, kdo ho zaplatí? Rodiče. Ano ti samí rodiče, kteří nesli největší tíhu nákladů na hokejovou výchovu svého dítěte. Dalším problémem jsou velké kluby, které si zvykli na to, že nepotřebují špičkovou výchovu mládeže. Že jim vlastně stačí sbírat nadějné hráče z okolních malých klubů. Ruku na srdce, který z rodičů by nepodlehl vábení velkého klubu. A nastávají obrovské problémy. Malý klub hráče vychoval, velký klub shrábne zadarmo, nebo za pár šupů, nadějného hráče. Kde je nějaká rovina?  Proč svaz neudělá spravedlivý systém, aby se malé kluby nestávaly jen levnou výrobnou talentů.  Proč se na druhou stranu divíme, že malé kluby nemají dostatek hráčů? Proč se nevytvoří spravedlivý systém výchovného. Výchovné určitě ano, ale proč by ho měli hradit rodiče, obcházet pravidla, darovat peníze klubu, který je pak použije na úhradu výchovného. Vždyť je to do nebe volající. Proč se nikdo nesnaží  tento problém vyřešit. Plně chápu jeho složitost, ale nechápu, proč se o tom vedou dlouholeté diskuse, ale nejde vidět žádný čin? Chce mi snad svaz oponovat, že o tomto problému ví a že ho řeší? OK, přečtěme si vyjádření tři a půl roku staré vyjádření předsedy hokejového svazu Tomáše Krále : „Svaz se rovněž zabývá problémem tabulkového odstupného, proti kterému se rodiče hokejistů také bouří. "Je to problém, který se řeší dlouhodobě. Zabýváme se tím neustále, ale má hluboké kořeny a hodně souvislostí. Nejde vyřešit ze dne na den zrušením. Souvisí to s financováním. Je to velmi diplomatické jednání. Řešení od boku, že se od příštího měsíce ruší výchovné, by přineslo nedozírné následky," uvedl Král.
Zdroj: https://www.denik.cz/hokej/korupce-v-hokeji-kral-sokoval-kdyby-nebyl-ruzicka-u-reprezentace-neresime-to-20150611.htm

Z vyjádření pana předsedy jsem pochopil jediné. Ano je to problém, ano, řešíme ho dlouhodobě, ano, nejde vyřešit ze dne na den. Takže pane Král, v roce 2015 přiznáváte, že se jedná o problém, který řešíte dlouhodobě, dnes se píše rok 2019 a Vy jste nevyřešili vůbec nic… Máte vůbec snahu něco řešit, nebo Vám vyhovuje současný systém? Jste vůbec schopni tento problém vyřešit?

Další pramen se zapojil do plynoucí řeky a opět je smeten špínou a neochotou něco řešit či  neschopností.  Ale pozor k naší řece se připojuje další,  mohutný pramen, a ten nese název PENÍZE.

     Pokud nejsme úplně mimo, pak musíme otevřeně přiznat, že peníze jsou základním kamenem hokeje. Bez peněz to prostě nejde. Největší náklady nesou na svých bedrech rodiče, příspěvky do klubové pokladny, výstroj, cestovné, to jsou prostředky, které musí každý rodič, obětovat ze svého rozpočtu. Svaz se podílí na výchově hráčů pouze nepatrnou měrou. Dalším, velkým podílníkem, by měl být klub a radnice. Rodiče dají pro své dítě cokoliv, obětují dovolené, nové auto, lepší bydlení, dají děcku prostě vše, co pokládají za nutné pro jeho vývoj.  Svaz tvrdí, že více peněz do mládežnického hokeje dát nemůže. Zajímalo by mne, kolik stála kampaň na nový znak, kolik peněz spolkla celá tato šaráda, kterou, troufám si říci, vnímá většina hokejové veřejnosti jako úplně zbytečnou, někteří ji dokonce nazývají maškarádou. Kolik by to bylo peněz pro děti? Na to asi nikdo neodpoví. V roce 2015 se svaz chválil půl miliardovým ziskem z MS a sliboval zlepšení …. Zlepšení určitě nastalo, jen ho nějak nevidíme. Dalším absolutně neřešeným problémem je to, jak se využívají peníze pro děti z různých dotačních titulů, pobídek, sponzorských darů. Šikovný manager klubu dokáže sehnat spoustu peněz pro děti, faktem je, že způsobů k finanční podpoře dětí je dost. A zde je situace úplně stejná jako ve fotbale. Seženou se peníze pro děti, ale používají se na údržbu stadiónu, podporu A-týmu, platy rozhodčím atd atd atd.  Absurdistánem je bývalý klub Prostějova – Jestřábi - mládež, kdy se šéf klubu Tomiga nerozpakoval za dotace pro děti nakupovat brusle velikosti 43, dospělácké hokejky, to vše za tichého souhlasu radnice, jejíž kontrolní komise tento nákup v pohodě schválila, viděl jsem stvrzenky, kde peníze vydal i přijal jednatel klubu, byly to stvrzenky za výkon rozhodčích….nepochopitelné…. Jistě, mnozí namítnou, že údržba stadiónu apod. je přece součástí péče o děti, ale pro mne je to čistý alibismus a český způsob, jak zneužít dotací. Všichni to vědí, mnozí to dělají, ale je klid po pěšině. Kdyby tyto peníze šly skutečně na výchovu dětí, domnívám se, že bychom měli daleko více a daleko šikovnější hokejisty v mládežnických kategoriích. Kdo mne zná, ví, že jsem byl dlouholetým zarputilým kritikem různých výběrů. Mělo to pro mne svou logiku a domníval jsem se, že kdyby to obrovské množství financí, které rodiče doslova cpou horem dolem do různých soukromých projektů, bylo využito v mateřských klubech, bylo by po problému. Postupem času však svůj názor čím dál tím víc obracím a dnes již mohu říci, že mnohé soukromé projekty dokonce podporuji. Ptáte se proč? Když vidím ten obrovský protekcionalismus v různých klubech, namyšlené protekční děti, které toho noc moc neumí a přesto hrají, zatímco jiné jsou na pokraji zájmu a jen smutně čekají, zda si v zápase odehrají alespoň 3 minuty. Jednou jsem se jednoho trenéra ptal, proč na turnaji 4 tříd hraje v první lajně kluk, který neumí bruslit. Jen zakoulel očima a neodpověděl. Když jsem se ptal rodičů tak to byl syn jednoho z hlavních sponzorů klubu. Fajn ukázka Fair Play pro děti, co říkáte? Není to jeden z důvodů, proč nám děti v pozdějších letech od hokeje utíkají? Jasně, je tady spousta argumentů PROČ – holky, cigára, alkohol, počítače, omrzení hokejem, škola atd. Ty skutečné důvodu však nikoho pro jistotu nezajímají. Neříkám že všichni, ale mnozí od hokeje utíkají proto, že po pár letech prohlédli to netransparentní prostředí v mládežnickém hokeji, protekcionalismus, neprofesionalismus a téměř absolutní nemožnost normálního sportovního vývoje. Ti, co se s tím nechtějí smířit a nemají hluboko do kapsy investují do různých výběrů, kempů, soukromých hokejových škol. Nesouhlasíte? Máte sice na to právo, ale mrkněte na jména hráčů, kteří nás reprezentují v různých mládežnických kategoriích a zjistěte si, kdo jsou jejich rodiče.  Pak se mrkněte, kdo se z těchto reprezentantů prosadil v zahraničí. Ano, určitě tam budou i šikovní hráči, kteří se do výběrů dostali oprávněně. Zjistěte si fakta o hráčích, kteří se dostali do nejvyšších zahraničních soutěží, kdo a jak je vychovával, kolik z nich je výsledek běžné klubové výchovy a kolik z nich je výsledek obrovských financí rodičů, které museli vynaložit na soukromou hokejovou výchovu. Myslím, že když budete důslední, vše Vám doklapne.

 

Myslel jsem si, že tento článek si nechám pro sebe a ležel mi v šuplíku. Ale přišla nová doba, doba COVIDOVÁ.

     Tato doba nám plně ukázala, oč ve sportu vlastně jde. Vždy se tvrdilo, že hokej se hraje pro diváky. Náhle se dá sport hrát bez diváků. Hraje se vlastně jen extraliga. Proč? Protože v ní se točí velké peníze. Děti zase ostrouhali. V této době jsem vlastně pochopil, proč je centrální výchova dětí založena na tom, že hokej je vlastně kroužek. Jde totiž jen a pouze o to, aby se nabralo co nejvíce dětí, za které budou tučné penízky pro svaz. Toho již dávno přestala zajímat kvalita, ale nejdůležitější je pro něj kvantita. Udělat z hokeje kroužek, to je největší hokejový zločin, kterého se svaz mohl dopustit. Ale peníze jsou nejdůležitější. Co udělal svaz od března roku 2020 pro děti??? NIC. Jen to potvrzuje celý obsah mého článku. Děti a jejich výchova je jen nástroj na peníze.

     V poslední době jsem četl spoustu článků od Filipa Pešána k MS juniorů. Ve spoustě věcí má pravdu. Ale – pane Pešán, ryba vždy smrdí od hlavy. Šijete do klubů, do líných a nezodpovědných trenérů, Myslím si, že velmi dobře chápete, že celý systém je špatně nastaven, že nejde vychovávat děti k zodpovědnosti za sebe, za celý tým, ukázněnosti, férovosti. Jediným důsledkem hokejového kroužku, který svaz nastolil je to, že mnozí, a podotýkám velmi kvalitní trenéři, buď odešli sami, nebo byli odejíti, a to jen proto, že bytostně nesouhlasili se směrem, kam český hokej a výchova mládeže směřuje. To Vy jste vytvořili systém uzavřených soutěží, rozhodování o sestupu od stolu, nesmyslné počty týmů v extralize a zejména v první lize. To vy jste vytvořili systém akademií, kde protekčnost bije do očí, určitě o tom víte, vždyť zejména o Litoměřicích si cvrlikají i vrabčáci na střeše. Pak se nedivte, že z tohoto systému vypadávají kvalitní trenéři, kteří se s tím nechtějí smířit a zakládají si vlastní výběry, vlastní týmy. A já bych Vám doporučil se jít na tyto týmy podívat, na jejich tréninky i na vystupování a hru na různých turnajích. A představte si, tito trenéři také začínají kvantitou, ale na rozdíl od svazové výchovy dokážou z kvantity vytvořit kvalitu. A jde to i bez podpory svazu. Tam vznikají osobnosti, kvalitní hráči, kteří se mohou někam posunout, je to ale za peníze rodičů a vlivem výchovy, proti které zbrojíte. Tam se hraje a trénuje sport, nikoliv kroužek. Já se musím zastat klubů, kluby dělají jen to, co vytvořil a prosazuje svaz. Hokej – kroužek. Klubová výchova je Vaše vizitka a důsledek Vašeho systému. Když chcete bojovat za lepší hokej, tak, podle mého názoru, musíte vymést ten nepořádek nahoře, což prozatím nevidím. V době Covidu se hrál dětský hokej v Polsku a úplně bez problémů. Co jste udělali pro český hokej Vy?  Máme zavřené stadióny a přesto jsme nejhorší na světě. Nikde jsem neviděl Vaši snahu o nějakou dohodu s vládou, obchodní loby se dohodla, Vy jste se o to ani nepokusili. Na Slovensku se dali hokejisté dohromady a ukázali tamější vládě že nesouhlasí s jejím postupem. U nás… nic. Jen sedíte na svých teplých místech a shazujete Vaši vinu na ty, co si to rozhodně nezaslouží. Neupírám Vám snahu pane Pešán a dokonce Vám fandím, protože je lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, ale očekávám spíše razantní změnu ve vedení hokeje. Lidé, kteří navodili tento, pro český hokej, již tragikomický systém, tam nemají co dělat. Lidé, jako jsou Král, Lener, Vacke, to je dnes škodná českého mládežnického hokeje.

     Nikdy jsem nesouhlasil s tím, kam směřuje svazová výchova a vždy jsem se bez obalu proti ní vyjadřoval a brojil. Vím, že jsme Vám trnem v oku, ale na druhou stranu využíváte turnajů, které spolupořádáme, abyste se na nich zviditelňovali. Ať se Vám to líbí či nikoliv, máme také svůj podíl na výchově hokejové mládeže. Vy se jakékoliv spolupráci s námi vyhýbáte. Chápu, prosazujeme jinou výchovu a jiný systém. Nikdy jsme Vás nežádali o sebemenší podporu(ani bychom ji nedostali), ale jsme tady a budeme tady a budeme vždy podporovat, aby hokej byl sport, aby vychovával sportovce a NE ABY BYL KROUŽKEM. Nemáme takové možnosti jako má svaz, ale dnes již máme jméno, popularitu a podporu mnohých rodičů, trenérů i hokejových osobností. Přežijeme i dobu Covidovou a jakmile děti vyjedou na led, opět budeme spoluorganizovat nové a nové turnaje, budeme se snažit o co nejkvalitnější obsazení, o zahraniční účastníky. Chceme docílit fantastických turnajů stejně tak, jak to dokázali Maďaři a Vlado Babic. Protože podle mého názoru to má smysl, tam se rodí skuteční šampióni a my je nadále bude chválit a zviditelňovat, srovnávat, zveřejňovat výsledky, ale i hanit. Máme svou práci rádi a věřte, že ji neděláme jen pro peníze. Děláme ji pro děti.

     Děkuji všem, kteří tento článek dočetli do konce, je toho mnoho, o čem bych mohl psát, ale to by byl snad román. Přál bych si, aby se hokejové prostředí narovnalo, aby byly rovné podmínky pro všechny děti, aby skončila doba kroužků a začala doba sportu. I těm, kteří se mnou nesouhlasí, děkuji za přečtení. Tento článek není o polemizaci, i když asi nějaká diskuse vznikne, je to jen zamyšlení na tím, jak to vidím za ta léta já. Omlouvám se za případné časové neshody, ale začal jsem ho psát v roce 2019, nicméně se nic nezměnilo…..

Tak a klidně mne zabijte....

Mgr. Bohumil Vincura – zakladatel společnosti Superturnaje.cz s.r.o.